MORAVSKÁ COMPOSTELA

(Popis cesty a časové údaje jsou vodítkem pro všechny, kdo by si chtěli kdykoli - ať už sami či organizovaně - absolvovat celou Moravskou Compostelu, jednotlivé etapy či jen jejich části.)

VZPOMÍNKA NA 1. MORAVSKOU COMPOSTELU  *  ETAPA SVATÝ KOPEČEK - SVATÝ HOSTÝN  *  ETAPA SVATÝ HOSTÝN - VELEHRAD


Vzpomínka na 1. Moravskou Compostelu

V roce 2011 jsme uskutečnili ve dnech 30. června - 4. července putování po obou moravských poutních cestách na sebe navazujících, tedy ze Svatého Kopečku přes Svatý Hostýn na Velehrad, a to v průběhu 5 dnů s pěším překonáním vzdálenosti cca 115 km, které jsme nazvali Moravská Compostela jako analogii obvyklých pěších poutí do Santiaga de Compostela, pokud jde o dobu pěšího putování a délku překonané vzdálenosti.

Putování jsme zahájili na Sv. Kopečku společnou mší svatou a následným požehnáním a rozdáním poutních křížků 75 vycházejícím poutníkům, kterého se nám dostalo od doprovázejícího Mons.Peňáze. Duchovní vedení tohoto kněze po celou dobu pouti zůstává nepřekonatelné – svými modlitbami, přímluvami, krásným lidským přístupem ke každému z účastníků dal tomuto putování obrovský duchovní náboj a v případě potřeby, zejm. když počasí, a to nám rozhodně příliš nepřálo, i únava dělaly své, i vhodným vtipkováním dokázal pozvednout klesající náladu, i když sám byl promočen a nepochybě stejně jako ostatní unaven. Za to mu patří náš nesmírný obdiv a dík.

Po celou dobu putování jsme denně měli možnost účastnit se mše svaté, celou cestu nás obětavě doprovázela dvě doprovodná vozidla, převážející naše zavazadla, převážně spacáky a karimatky, a v případě potřeby i znavené poutníky. V úseku Sv. Kopeček – Sv. Hostýn to byl p. Antonín Šťastný z Dolan, v úseku Sv. Hostýn – Velehrad CK Miklas Tour Prostějov, po celou trasu Sv. Kopeček – Velehrad Ivan Krejčí ze Sv. Kopečku – všichni navíc bez nároku na jakoukoliv náhradu; patří jim náš vřelý dík.

První nocování bylo v Centru pro rodinu Ráj v Pavlovicích, kde kromě výborné večeře a snídaně nám předem zatopili, abychom usušili promoklé šatstvo a boty, druhou noc jsme ztrávili na Sv. Hostýně v Poutních domech, třetí nocování bylo ve Štípě ve škole a na faře, další noc jsme přespali v tělocvičně a na faře v Napajedlích ( zde něco z promočených věcí uschlo samo, zbytek druhý den na nás) a závěrečné spaní bylo na Velehradě v nově otevřeném poutním Domě sv. Josefa, kam dorazilo celkem 150 poutníků poté, kdy někteří během putování odpadli, další se přidali. Nemůžeme nevzpomenout a nepoděkovat i těm, kdo se postarali o náš „žaludek“ - začala Charita Olomouc v Tršicích, kde nám připravili báječné občerstvení, navíc bez jakékoliv odměny, poté již vzpomínané Centrum pro rodinu v Pavlovicích, večeře i snídaně ve Štípě, občerstvení v Lukovečku a Fryštáku, vynikající guláš s nápoji a sladkostmi v Oldřichovicích, snídaně a svačina na cestu v Napajedlích a vynikající jídlo a další dobroty od farnosti v Jalubí a od sponzora pouti – Katolického týdeníku – na zahřátí ( tolik potřebné díky dešti) švestky v tekutém stavu. Všem našim dobrodincům shora upřímné Pán Bůh zaplať.

Duchovním vyvrcholením celé poutě byla účast na večerním programu Dnů dobré vůle a zejm. 5. července na národní pouti. Přes špatné počasí a jistě i určité „nevychytávky“ spojené s takto rozsáhlým putováním věříme, že tato pouť, spojená se společnými modlitbami, zpěvem, rozjímáním, u jejích účastníků, z nichž nejmladší byl 2letý, nejstarší 73letý- splnila jejich očekávání, došlo k naplnění úmyslu, s nímž se na pouť vydali, a duchovně je obohatila. Všem, kteří ji absolvovali, ať již celou, nebo jen některý úsek, patří náš obdiv i poděkování spolu s přáním, aby tato pouť i každá další, které se zúčastní, dosáhla svého cíle a přinesla i nově navázaná přátelství.


Následující text byl převzat ze stránek http://www.poutnik-jan.cz.

I. Moravská Compostela

30.6. vyšlo ze Svatého Kopečka 72 poutníků, ze Sv. Hostýna 2.7. už nás bylo 146 a na Velehrad nás došlo včetně tří řidičů doprovodných vozidel, kteří také byli pravými poutníky, celkem 143. Z toho bylo 15 dětí pod 15 let a asi 25 poutníků a poutnic mezi 60 a 74 lety.

POUTNÍK
1) JDE ZA KŘÍŽEM
2) NESE KŘÍŽ JAKO ZNAMENÍ (i když může také mít mušli nebo palmu)
3) SNÁŠÍ KŘÍŽE SPOJENÉ S PUTOVÁNÍM
POUTNÍK SI CESTOU ZPÍVÁ, MODLÍ SE POTICHU I NAHLAS, SÁM I SPOLEČNĚ

Celkem jsme ušli 109 km a dvakrát promokli. Pokud vím, nikdo z toho neonemocněl.
Všichni dostali potvrzení o pouti s obrazem Madony svatokopecké od římského poutníka Miloše Slámy.
Dá-li Pán, za rok půjdeme v opačném směru.
Děkujeme Miklas-tour za doprovod a přátelům z Charity Tršice a Ráj Pavlovice a hlavně farníkům z Lukovečka, Štípy, Oldřichovic, Napajedel, a Jalubí za velkou pomoc a podporu. Děkujeme Katolickému týdeníku za nápoje.
PÁN BŮH ZAPLAŤ.
Děkujeme pánům ředitelům škol ve Štípě a Napajedlích za ubytování.
Děkujeme pánům starostům z Modré a Velehradu za přivítání.
Děkuji oběma sesterským Maticím za přípravu a spolupráci a své Matici a velehradské farnosti za Dům sv. Cyrila a Metoděje.
Především děkuji bratru Daliborovi a všem ostatním obětavým mužům, kteří nesli na zádech zesilovače zvuku. Moc a moc děkuji všem děvčatům i klukům, kteří byli ochotni do nich předzpěvovat, a zvláště děkuji řeholním sestrám.
Omlouvám se všem, které to mohlo rušit, ať už šli s námi anebo jsme je potkávali. Děkuji za pochopení, protože poutník si zpívá a poutníci se společně modlí.

Poutnické vyznání neznaboha: contradictio in adiecto contra coincidentia oppositorum

Ivo Jirásek

(* český slovníček je na konci)

Zdá se, že fenomén pouti nabývá na síle - roste počet poutních cest i množství poutníků. Alespoň nesoustředěné toulání po internetu takové zdání umožňuje (viz specifické stránky, např. http://www.poute.eu/; http://poutnikem.cz/; http://www.poutnik-jan.cz/ aj.). O zvýšeném zájmu o putování svědčí i první ročník „Moravské compostely", pouť ze Svatého Kopečku přes Svatý Hostýn na Velehrad, překonávající vzdálenost více než 100 km v průběhu pěti dnů. Pozvání znělo vskutku vyzývavě: „Zveme všechny na tuto pouť..." (kontext viz www.maticesvatokopecka.cz/moravskacompostela.html#kapitola1) a nedokázal jsem mu odolat. Proč hned na začátku mluvím v první osobě a takto nepatřičně se vyčleňuji ze společenství mnoha desítek dalších účastníků? Protože jsem se zapojil do společenství cyrilometodějských poutníků pro někoho neprávem: nejsem katolík. Ba co hůř: nejsem ani křesťan, nejsem dokonce věřící, jsem neznaboh, ateista. Dar víry mi nebyl dán a tento nedostatek se jistě nedá proměnit pouhou vůlí a chtěním. Platí pozvání opravdu pro každého? Mohu se tedy i já stát poutníkem a okusit něco z poutnického zanícení? A je to vůbec možné? Tento rozpor - contradictio in adiecto - byl pro mě otázkou nejenom na začátku (proto jsem si včas ověřoval u organizátorů z Matice svatokopecké, zda se skutečně mohu na cestu i s rodinou vydat - což mi bylo okamžitě potvrzeno), ale může být otevřeným tázáním i v tuto chvíli. Rád bych se proto podělil o několik postřehů, které hodnotu poutnické cesty rozšiřují snad původně organizátory neplánovaným směrem.

Poutníka odlišuje od jiných cestovatelů - alespoň dle slov Mons Jana Peňáze v předmluvě brožury „Poutní cesta Velehrad - Svatý Hostýn" - především cíl, jímž bývá (v podobě důvodů vydání se na cestu) 1. znamení pokání; 2. prosba za sebe a své blízké; 3. poděkování za krásu přírody, za schopnosti, které nám cestu umožňují i za obdržené dary. Většina poutníků jde jistě především za Bohem nebo s Ním. Může být poutí i cesta k sobě samému a k ostatním lidem? Není to pouhá zvědavost, ale skutečná zvídavost, touha po opravdovém poznání?

Rád bych dosvědčil, že cesta byla pro mě i mé blízké opravdovým osobnostním posunem, bytostným poznáním, uvědomováním si neuvědomovaných či polozasutých idejí, byla plná námětů na přemýšlení. Přestože jsem se neúčastnil v plném zapojení hlavních součástí pouti, tj. modliteb a bohoslužeb (snažil jsem se i se svojí rodinou stát alespoň v pozadí a nerušit) - protože bych pouhé deklamování slov bez vnitřního prožitku považoval za předstírání a klam -, pociťuji obohacení např. v těchto rovinách:

Je to málo? Pokud by se tyto myšlenkové impulsy od patera Peňáze zdály někomu jako nedostatečné, pak mohu přidat jeho vzor neokázalého vůdcovství. Nemám na mysli jeho fyzické vedení skupiny, ani duchovní podnět k modlitbám po cestě i v jejích postupných cílech. Rozhodně mi však utkví v paměti projevy jeho vztahu vůči všem dobrodincům, kteří o poutníky pečovali. Jeho slova pochvaly a díků, která se nedají předem naplánovat, ale tryskají z nitra jeho osobnosti. Jeho bytostný zájem o člověka, který se nedá naučit na žádném tréninku manažerských dovedností, ale který je přirozeným projevem jeho osobnosti. Skutečně upřímné poděkování a hold musím vzdát tomuto poutníkovi pečujícím o další putující. Právě díky němu se poutnický znak, dřevěný kříž, pro mě nestává pouhým suvenýrem či památkou, ale symbolem vyjadřujícím silné, nekomerční zážitky skutečného lidství.

Je to malý výsledek, když jsem na pouti nezažil onen kontakt s absolutnem (resp. Absolutnem - Bohem), cílem a smyslem všech ostatních poutníků? Nedomnívám se. Platí-li, že láska k Bohu se projevuje především vztahem k lidem, pak byla cesta velikým svědectvím různorodých přístupů jednotlivých poutníků: nezištná pomoc s vynesením kočárku do prudkého kopce, zapůjčení vlastní pláštěnky, podělení se o kousek čokolády - i mnoho dalších drobných skutků, které lze právem označit za dobrodiní, za konání dobra, za skutky, z nichž se mohu mnoho naučit o nesobeckosti, o pomoci, o způsobech vztahování se k druhým. Ale také jsem si nemohl nepovšimnout přirozených lidských slabůstek, ve chvílích nepohody si přece jenom podržet lepší místo na spaní bez zájmu o ostatní, zamluvit si sprchu před druhými, dojít si pro jídlo o chvilku dříve a mít tudíž větší výběr... Jsme zkrátka všichni lidé (a jenom lidé), bez ohledu na to, zda se hlásíme k určité konfesi či nikoliv.

Protože jsem měl příležitost zažít si alespoň část cesty (pravda, vzhledem k počasí a dětem jsme nedorazili až do cíle, a přestože jsme „vzdali" nikoliv sami, je pro většinu putujících ukončení cesty bez dosažení cíle zřejmě největším neúspěchem či zklamáním), vím už, že propojení pouti a nevěřícího nemusí být protimluvem, ale spíše obohacujícím propojením protikladů (coincidentia oppositorum), jak v jiném kontextu uvažuje a píše Mikuláš Kusánský, jeden z největších renesančních myslitelů. Je-li otevřenost a upřímnost patrná na obou stranách, může se pouť stát výrazným mezníkem a spirituálním zážitkem (ve smyslu nikoliv religiózním, ale v pojetí ducha např. u filosofa Maxe Schelera jakožto specifického znaku lidství projevujícím se otevřeností vůči světu) i pro člověka nenáboženského. Mnohem silněji než před poutí pociťuji dík a vděk za dobro, kterého se mi dostalo na cestě a kterého se mi dostává i v životě. I vůči všem neznámým, kteří třeba upekli pro cestovatele buchty, uvařili guláš, připravili lahve s vodou, zatopili, aby bylo možno usušit promočené oblečení a boty. A to vše bez nároku na jakoukoliv odměnu - pouze za pocit, že také mohli přispět svojí částí ke zdaru pouti. Pociťuji dík a vděk vůči spolupoutníkům a jejich průvodci za lekci nezištnosti a pokory. A snad i marně závidím onen zářivý lesk v očích, který jsem mohl vnímat u některých poutníků v kostele či u kaple. Stane se tato zkušenost ojedinělou v mém životě? To prozatím nevím, ale rád bych řekl ještě jednou velmi nahlas: děkuji!

* Poznámka opsaná z Wikipedie:


Nahoru


Etapa Svatý Kopeček - Svatý Hostýn v roce 2011

Vycházíme od svatokopecké baziliky ve čtvrtek 30.6. v 8 hodin. Projdeme kolem 1. panelu na Sadovém náměstí, kolem restaurace Chalupa na schůdkách a při vyústění na silnici se dáme kolem vysokého plotu Kovařovicovou ulicí, na jejímž konci odbočíme vlevo na polní cestu a u lesa za mostkem doprava na lesní cestu. Ta nás dovede až k dalším polím, kde budeme pokračovat stejným směrem polní cestou až k bukovanské kapličce, kde je 2. panel. Pak už pokračujeme po našem značení – šipky poutní cesty - a po silnicích do Velké Bystřice – panel č. 3 je po projití náměstí u radnice doprava a poté první odbočka vlevo, do Svésedlic - panel č. 4 u silnice na kraji obce vpravo, do Vacanovic – panel č. 5 u kaple v obci, Tršic - panel č. 6 je u kostela. Máme za sebou polovinu trasy toho dne. Za kostelem v místě panelu - levá strana ve směru naší cesty - je fara, část není opravená, v opravené části domu sídlí středisko olomoucké Charity a zde nás čekají s malým občerstvením a můžeme si zde v klidu pojíst něco z vlastních zásob, pokud nechceme zajít na oběd do místní restaurace nebo doplnit kalorie v nedaleké cukrárně – po levé straně silnice.

Z Tršic vyrážíme po projití části této obce vlevo směr Lazníky, kde nacházíme panel č. 7 v kopečku za kapličkou, pokračujeme a na křižovatce odbočíme vpravo směr Buk – zde je panel č. 8 u silnice poblíž sochy Jana Nepomuckého u autobusové zastávky, dále pokračujeme do Prosenic. Zde musíme na kraji obce přejít dosti rušnou okresní silnici, je tam ale vyznačen přechod pro chodce, a pokračujeme v přímém směru přes silnici ke kostelu k panelu č. 9 Dále po našem značení jdeme do Radslavic – k panelu č. 10, který je na konci příchozí cesty a čeká nás poslední úsek toho dne - do Pavlovic, kam bychom měli dorazit do 17.45 hod.

Po této trase je málo otevřených restaurací – prakticky jen ve Velké Bystřici, Tršicích a Prosenicích, proto jídlo a pití na celý den bereme s sebou!!! Zavazadla - spacák a karimatku, příp. věci na převlečení a osobní hygienu - nám převáží doprovodné vozidlo, které sveze po potřebný úsek i ty, kdo to potřebují (např. v úseku do Lazníků – dost kopcovité, nebo Radslavic – dlažební kostky, po nichž se nejde nejlépe).

Jsme ubytováni v Centru pro rodinu Ráj – je to u kostela vpravo. Přespíme na vlastních karimatkách ve vlastním spacáku. Kdo by byl moc unaven nebo měl bolavá záda, může přespat v posteli, nebo na matraci. K dispozici máme sociální zařízení vč. 2 sprch i kuchyňku s možností uvaření čaje, kávy apod. Bude připravena teplá večeře, ráno snídaně vč. svačiny na cestu, cena dohromady za vše cca 130,- Kč. V 18.00 hod. máme společnou mši svatou v místním kostele.

V pátek 1.7. vyrážíme v 7.30 hod., jdeme kolem panelu č. 11, který stojí při východu z obce směrem na Hradčany u sochy P. Marie svatokopecké v blízkosti autobusové zastávky, pokračujeme po silnici do Hradčan - panel č. 12 je u obecního úřadu, dále do Nahošovic, panel č. 13 je u silnice v křižovatce, Dřevohostic - panel č. 14 je z kraje městyse za mostem u klášterní zdi, kde si odpočineme na náměstí. Jsou zde i restaurace a obchody, je dobré se posilnit na další cestu. Z Dřevohostic z náměstí se vydáme do Lipové, panel č. 15 je na kraji obce vlevo, u hasičské zbrojnice odbočíme vpravo, kde cca po 100 m přejdeme na polní cestu vedoucí do kopečku.

Přijdeme k menší přehradě, dáme se před ní cestičkou vlevo, pokračujeme lesem, delší alejí, která nás přivede k širší lesní cestě, kde je naše značení, odbočíme vlevo a dojdeme k panelu č. 16 – „U Huberta“ v lese Ochozy. Odpočineme na pěkném posezení, na posed nepolezeme, pokračujeme vpravo do Bílavska, panel č. 17 je u kostela. Cesta je velmi příjemná, místy moc hezké výhledy do krajiny, pokračujeme k panelu č. 18 do Slavkova pod Hostýnem (je u kapličky), kde procházíme kolem nové zástavby a před příchodem do obce zalitujeme, že nelze cestu zkrátit polem. Následuje poslední etapa – nejprve mírnější stoupání lesní širší cestou, pak v pravotočivé zatáčce nezatočíme, ale poměrně prudce pokračujeme přímo do lesa dosti rozbitým úsekem, který se zakrátko změní vcelku v příjemnou lesní cestu, byť stoupající. Vyvede nás na louku, asi 50 m jdeme po ní krajem lesa a narazíme na modře značkovanou turistickou cestu, po níž se dáme doprava a ta nás dovede do míst Pod Valy k našemu poslednímu panelu č. 19. Od tohoto panelu jdeme necelých 400m přímo k bazilice – můžeme jít po zbývajících panelech cesty Velehrad – Svatý Hostýn (č. 22-25), nebo od panelu. 22 pod schody baziliky to vzít přímo k bazilice, kde je poslední panel, obsahující i odkaz na naši cestu.

V Poutním domě č. 3 zjistíme, kde jsme ubytováni. (Kdo se nepřihlásil v Matici svatokopecké do 3.5.2011, musí si zajistit nocleh sám telefonicky na Sv. Hostýně na tel. č. 573381693.) Pak po hygieně, a najezení navštívíme baziliku a připravíme se na další příp. program či budeme nabírat síly na další putování, které bude od 2.7. společně s poutníky, startujícími ze Svatého Hostýna. Program této části je v další samostatné informaci.

Všem, kteří se s námi vydáte na pouť, přejeme, abyste statečně zvládli strasti a různé bolístky a nepohodlí, které k takové pěší pouti nezbytně patří, s tím, aby toto nepohodlí bylo mnohonásobně vynahrazeno milostmi, které na této pouti získáte.



značení cesty




Kancionál, vhodnou obuv a oblečení, deštník nebo pláštěnu, turistické hole, pití a jídlo na cestu, peníze na ubytování a stravu či drobnou útratu a zpáteční cestu, léky, kdo je bere, průvodcovskou brožuru k vyznačení razítek, spacák příp. karimatku, ručník, mycí potřeby, trepky na přezutí (pokud nechcete v Centru chodit v ponožkách), příp. něco na převlečení – to se může vést v autě, hlavně pak vhodný úmysl poutě a dobrou náladu vezměte s sebou. Na Svatém Hostýně je k zakoupení průvodcovská brožura Svatý Hostýn – Velehrad a k tomu mapa.


Pro přehlednost časy příchodů a odchodů:

Svatý Kopeček (8.00 odch.), Bukovany (8.30 přích.; 8.45 odch.),Velká Bystřice (9.25 přích.; 9.40 odch.), Svésedlice (10.25 přích.; 10.40 odch.), Vacanovice (11.30 přích.; 11.40 odch.), Tršice (12.25 přích.; 13.00 odch.), Lazníky (14.00 přích.; 14.15 odch.), Buk (14.50 přích.; 15.00 odch.), Prosenice (15.40 přích.; 15.50 odch.), Radslavice (16.40 přích.; 17.00 odch.), Pavlovice 17.50 přích.

Pavlovice (7.30 odch.), Hradčany (8.05 přích.; 8.15 odch.), Nahošovice (8.50 přích.; 9.00 odch.), Dřevohostice (9.30 přích.; 10.00 odch.), Lipová (10.40 přích.; 10.50 odch.), Ochozy (11.25 přích., 11.50 odch.), Bílavsko (12.30 přích.; 12.45 odch.), Slavkov pod Hostýnem (13.30 přích.; 13.45 odch.), Pod Valy (14.40 přích.; 14.50 odch.), Sv. Hostýn u baziliky v 15 hod.

Nahoru


Etapa Svatý Hostýn - Velehrad

Popis hlavní trasy poutní cesty ve směru od Svatého Hostýna na Velehrad:

(Panely 25, 24 a 23) Poutní cesta začíná u stanoviště pod prvními kamennými schody před svatohostýnskou bazilikou a vede po asfaltové cestě směrem k rozhledně. V první zatáčce se otáčí směrem k parkovišti (panel 22) a potom dolů po žluté turistické značce kolem restaurace Ovčárna na rozcestí Pod valy (panel 21), kde se napojuje na modrou turistickou značku, po které jde až k rozcestníku Pod Bukovinou. Odtud pokračuje dál opět po žluté turistické značce lesní stezkou a potom asfaltovou cyklostezkou v rusavských Grapech až do obce Rusava, v níž je kromě evangelického kostela také katolický kostel Povýšení sv. Kříže, ke stanovišti naproti obecního úřadu (panel 20). Dále se jde po modré turistické značce asi 1 km po asfaltové silnici do místa, kde se odbočuje doprava stoupáním po lesní cestě, posléze po lesní stezce kolem vrcholu Chochol a v závěru asi 0,5 km doleva po asfaltové cestě až na rozcestí U dubu (panel 19). Před nástupem na asfaltovou cestu vedoucí k tomuto panelu je šipka vlastního značení umístěna na sloupku u silnice. Z rozcestí U dubu vede lesní cesta mimo turistické značky s vlastním značení až do obce Lukoveček, kde je třeba v zatáčce na hlavní silnici u obecního úřadu zahnout doleva a po třech stech metrech opět doleva přes potok ke kapli Panny Marie Pomocné (panel 18). Odtud nás vyvede vlastní značení uličkami na zemědělskou asfaltovou cestu vedoucí až do Fryštáku. Pozor, v Lukovečku to svádí jít do Fryštáku dále po hlavní silnici. Pozorně sledujte vlastní značení, případně se zeptejte místních obyvatel. Kousek před Fryštákem (panel 17) se cesta napojuje na modrou turistickou značku, která vede kolem hřbitova na náměstí. Ve Fryštáku můžete navštívit hrob P. Ignáce Stuchlého, kostel sv. Mikuláše a salesiánský Dům Ignáce Stuchlého. Pak jdeme po silnici kolem ZOO v Lešné do Štípy (mineme panel 16). Tento panel je umístěný na Kocandě u hlavní silnice na konci pěšiny vedoucí od restaurace Kocanda. Přes Zlín by se procházelo Okružní ulicí kolem salesiánského střediska mládeže a kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů, dolů panelovou cestou ke kostelu sv. Filipa a Jakuba.

Ráno jdeme do centra města, dále kolem nové budovy Univerzity Tomáše Bati přes náměstí T.G.Masaryka, kde se nastupuje na zelenou turistickou značku, kolem škol až na parkoviště pod lyžařským svahem, kde je umístěna také značka vlastního značení a na okraji lesa další informační panel (panel 15). Větší část cesty přes Zlín můžete absolvovat trolejbusem z točny trolejbusů na Kocandě až na zastávku MHD „Školní“. Od lyžařského svahu zelená turistická značka vede kolem Lesního hřbitova, rozcestí U boudy dalšímu rozcestí (panel 14) až k asfaltové silnici v Malenovicích nad koupaliště Riviéra. Pozor, zde je špatné značení. Vydejte se po silnici doleva a asi po 0,5 km doprava na lesní cestu se stoupáním až ke Svaté vodě, kde je studánka a mariánská kaplička V Kaménce (panel 13). Od tohoto panelu vede krátký úsek žluté turistické značky rovným průsekem ke křižovatce asfaltových silnic s odbočkou do Karlovic a dále se jde po silnici (panel 12) přes Oldřichovice s novou kaplí sv. Zdislavy a Pohořelice s kostelem sv. Jana Nepomuckého do Napajedel. U první hospody se dát doleva mezi paneláky a pak polní cestou mezi nimi a vodojemem, přijde se na hřbitov ke hrobu karmelitánské sestry Aničky Zelíkové. Pod ním je škola a kostel (panel 11) sv. Bartoloměje. Z centra města vede žlutá turistická značka po hlavní silnici směrem na Slavii a pak k rekreačnímu areálu Pahrbek (panel 10). Za recepcí přejděte doprava mezi ploty až k řece Moravě a pokračujte pěšinou kolem řeky (panely 9 a 8) až ke spytihněvskému jezu, kde překročte řeku na druhý břeh (panel 7) a dál pokračujte podél Baťova kanálu kolem Babic (panel 6) až k mostu přes kanál (panel 5), kde odbočte doprava přes pole směrem do Huštěnovic s kostelem sv. Anny – místem křtu sestry boromejky Marie Vojtěchy Hasmandové. Přejděte hlavní silnici vedoucí z Otrokovic do Uherského Hradiště a jděte přes železniční přejezd po silnici až na začátek obce Sušice k autobusové zastávce (panel 4). Po zhruba sto metrech odbočíte doleva na polní panelovou cestu s vlastním značením, která vás dovede až na okraj obce Jalubí, kde je kostel sv. Jana Křtitele. K němu je možné jít přímo polní cestou anebo vlevo na hlavní silnici v obci, po ní dál a u hřiště doprava (nechat je vlevo). Potom 2 možnosti: 1) v dobrém počasí přímo od kostela dolů, přejít potok a úvozem ke kapličce a pak v polích doprava a doleva na cyklostezku. 2) v horším od kostela dál k autobusové točně, u ní přejít potok, jít mezi domy ke škole a za ní vede polní cesta a zároveň cyklostezka do Modré. Asi uprostřed této cesty je informační panel (panel 3), od něhož je vidět za dobré viditelnosti i obě poutní místa – docela blízko velehradskou baziliku a na vzdáleném horizontu baziliku na vrcholu Hostýna. Polní cesta vás přivede k silnici vedoucí z Modré směrem na Bunč a po ní se u obrázku sv. Cyrila a Metoděje vydejte doleva dolů do obce a po cyklostezce pak vlevo horním okrajem obce dojdete k Archeoskanzenu Modrá (panel 2) a už se vám otevře pohled na velehradskou baziliku, k níž dojdete chodníkem kolem rybníků a závěrečných zastavení Poutní cesty růžence (panel 1). Na Velehradě nezapomeňte navštívit také hrob arcibiskupa Mons. Antonína Cyrila Stojana a kardinála Špidlíka v bazilice a Mons. Šrámka na hřbitově.

Z různých pramenů sestavil Ing. Zbyněk Domanský


TRASA:

Sobota 2. července 2011 - 16,2 km
8:00 - registrace poutníků v Jurkovičově sále
9:15 - mše svatá s ostatními poutníky - bazilika SVATÝ HOSTÝN
10:45 - předávání křížků novým poutníkům u zastavení č. 21 (pod valy)
12:45 – odchod z RUSAVY - zastavení č. 20
14:45 - LUKOVEČEK - příchod ke kapli Panny Marie Pomocné (1879)
16:30 - 17:15 - FRYŠTÁK - dům Ignáce Stuchlého, pak odchod směr ŠTÍPA
18:15 - ŠTÍPA - poutní chrám Narození Panny Marie (ubytování, večeře)
21:00 - Varhanní koncert - MUDr. Tomáš Kuběna ze Zlína (v poutním chrámě)

Neděle 3. července 2011 - 22,1 km
6:00 - snídaně na faře ve Štípě
6:30 - požehnání v kostele, odchod směr ZLÍN
9:00 – Zlín - zastavení č. 15 - předávání křížků novým poutníkům
12:00 - MALENOVICE - Svatá voda (zastavení č. 13) modlitba Anděl Páně
13:00 - OLDŘICHOVICE - kostel sv. Zdislavy – mše svatá, pak občerstvení
15:00 - korunka Božího milosrdenství a odchod
15:45 - NAPAJEDLA - hrob Aničky Zelíkové
16:15 – uvítání v kostele sv. Bartoloměje a ubytování
18:00 - mše svatá s farností v chrámu sv. Bartoloměje

Pondělí 4. července 2011 - 21,3 km
6:30 - čaj a pečivo na farní zahradě v Napajedlích
7:30 - odchod od chrámu sv. Bartoloměje
8:00 - NAPAJEDLA U HŘEBČÍNA – předávání křížků novým poutníkům
10:30 - HUŠŤENOVICE - setkání s poutníky z Nového Jičína
11:30 - SUŠICE
12:00 – Anděl Páně u kostela v Jalubí, pak v kulturním domě občerstvení od místní farnosti. Katolický týdeník jako mediální partner pouti bude v Jalubí podávat nealko a pivo. Ve 14:00 odchod
15:00 - MODRÁ - přivítání starostou obce (zastavení č. 2)
15:30 - VELEHRAD - u Cyrilky (zastavení č. 1) a vstup do baziliky
16:00 - mše svatá, při ní svátost smíření, po ní předávání poutních listin

Úterý 5.7.2011 – mše svaté v 6.30 - 7.30 - 8.30 s novokněžími z Čech i Moravy, v 10.30 slavná mše svatá: arcibiskup olomoucký s ostatními biskupy

Mediálními partnery poutě jsou i TV Noe a Rádio Proglas.


značení cesty




Nahoru